Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 




Když jsem naposledy psal recenzi na knihu z edice Casablanca (pro ty zapomnětlivé - bylo to PULP FICTION), vysloužil jsem si odsudek kritika a teoretika Kamila Fily v jeho recenzi knihy v Cinepuru, že nedokáži – krom grafomanskosti a pomílení pojmů - zaujmout potřebný odstup a je znát mé fanouškovství. Aby se příslovečný kruh uzavřel, nedá mi to nenapsat krátkou zmínku o nejnovějším počinu v rámci edice Moderní film nakladatelství Casablanca – MATRIXU, který je doplněn doslovem autora knihy Joshuy Clovera a českého publicisty Kamila Fily.
Abych měl to „nepříjemné“ hned za sebou, aniž bych dával nějak najevo či se v mém soudu otiskly antipatie vůči Filově osobě (nikoliv vůči jeho textům, jejich útočná rétorika je mi při psaní cizí, ale považuji je za kvalitní), za nejproblematičtější a v podstatě nejzbytečnější v celé knize považuji právě doslovy – oba. Jednak pohled metodologicky-nemetodologického Joshuy Clovera, který je v knize střízlivý a zábavně ironický, se v hodnocení pokračování MATRIXu proměnil v několik suchopárnyćh adjektiv a nijak objevných postřehů nad tím, na jakém principu pokračování pracují a že jsou nevyrovnané, to vše spojené s dohodami o tom, co si asi tvůrci řekli při jejich tvorbě.
 
Těm (dohadům) se bohužel nevyhnul ani jindy metodologicky velice přesný Kamil Fila („Zálibu ve filmu v něm nejspíš podnítila jeho matka…“, „Clover však – náhodou, či vědomě (?) – respektuje i současné trendy zkoumání filmů.“), který nedovedl své fanouškovství držet na uzdě a musel Cloverovi vytknout omezenecký pohled na obě pokračování, která nejsou už tak „jednoduchá“ a „přímočará“ jako první díl. Potud v pořádku, s názory bych i souhlasil a se způsobem podání taktéž, pokud by to nebylo pouze laciné copy-pastování z jednoho z jeho textů na Filmwebu. Proč někdo, kdo ve svých promyšlených textech o trilogii vyzívá ostatní české kritiky k přemýšlení nad filmy a trilogií, skončil u toho, že sám 1/3 svého doslovu k vydání knihy o prvním dílu sprostě okopíroval z toho, co již napsal?
 
Filmovou knihovničku si můžete rozšířit o další z řady díky obalu nepřehlédnutelným počinům velikosti DVD (osobně si, mám-li dané DVD s filmem, knihu do obalu založím či si ji aspoň k němu přiřadím) se sto dvanácti stranami a cenou 189,-. Publikace členěná do 6 kapitol s výmluvnými názvy (Hranice konstruktu, Dobré digitálno, Zlé digitálno, Dobrá podívaná, Zlá podívaná, Snový život boomu) je zajímavá tím, že se skoro vůbec nezaobírá bohatým filozofickým podhoubím a ani mnohými referencemi, jež jsou ve filmu obsaženy a které by zabraly jinak samostatnou studii, ale chápe ho jako určitý konstrukt, jenž se stal nepřehlédnutelným fenoménem ovlivňující další díla a zároveň do jisté míry ideologickou podívanou, která by se nemusela jmenovat MATRIX, ale třeba MARX(ismus).
Přestože myšlenky jsou velice precizní a skvostně utříbeny, samotný text je nadmíru těkavý a i přes časté přecházení z tématu na téma čtivý, do jisté míry až fascinuje, nakolik se Cloverovi povedlo spojit i přes nemetodologičnost konec knihy s jejím začátkem. „Čtivost“ je překvapující a potěšující i proto, že text je zaplněn odkazy a dvou-smysly, které ne vždy se podařily překladatelům pochytit (pro představu: „To je základní pravda o žánrové fikci – a stejně tak o digitální vizualizaci, díky níž si kluk u počítače může připadat jako „Kapitán Křupinka“ nebo „CGI Joe.“). V tomto ohledu se překlad Davida Petrů, který se vystřihal jakýchkoliv gramatických chyb či překlepů a stylistických nejapností, povedl jen z části, ale samozřejmě chápu, že podchytit vše není pro překladatele možné.
 
Cloverův osvěžující pohled na dílo, kdy si nejdříve vytyčí modelového diváka filmu – počítačového programátora z kancelářské kóje – je velice systematický: nejprve se věnuje filmům tzv. „Hranice konstruktu“, které přišly před anebo při premiéře MATRIXu, aby na konkrétních údajích čísel a záznamů skutečnosti třeba i z kamer demonstroval, nakolik je film produktem doby – produktem ekonomickým, popkulturním a ideologickým. Ani nevadí, že do jisté míry ignoruje vliv reklamy a komiksů či jiného druhu umění a jako hlavní klade vliv her, když na film nahlíží jako na „vrchol krize“, což rozhodně není pohled provokativní a laciný, záměrně stojící v opozici všem těm textům o revisionistické podívané.
 
Jestli „boys“ v „Úvodu od bratrů Wachowských“ v bookletu k 10-diskové kolekci filmu píší, že trilogie je do jisté míry reakcí na článek z New York Times, v němž má autor za to, že akční filmy jsou „hlučné, hloupé a jednoznačné“ a jejich film-trilogie je tak protiotázkou „Proč?“, máme tak možnost se díky Cloverově knize podívat na to, co si jeden z autorů New York Times myslí o MATRIXu. (Vedle toho je Clover známý jako redaktor týdeníku Village Voice či hudebního magazínu Spin, autor textů v bookletech k několika criteorioňackým filmům, blogger pod přezdívkou Jane Dark a autor knih o BANDĚ PRO SEBE a STRAŠÁCÍCH či literární sbírky „Totalita pro děti“.)
Nejsilnější a nejzajímavější je kniha ve chvílích, kdy si její autor bere za své jednotlivé teze slovinského psychoanalytika a sociologa Slavoje Žižeka a věnuje se jim, o něco méně v pasážích, ve kterých se zaobírá vlivem efektů filmu na reklamu či jiné filmy anebo styl oblékání a života vůbec, ale to vynahradí pohledem modelového diváka na užití těchto efektů ve filmu a pozoruhodným ideologickým výkladem v závěru. Navíc díky celkové tekutosti textu, různým odkazům v něm obsažených a chytrým, přitom satirickým až ironickým jazykem vyhovuje současné éře bloggerů, pro které je MATRIX do jisté míry modlou. Nemusíte znát ani film nazpaměť, protože vás jím Clover s lehkostí vlastní provede. Film oslovující mládež skrze spojení „hegelovské dialektiky, zatímco chlápek lítá a ve zpomaleném čase uhýbá kulkám“ tak našel své „Proč?“ v knize oslovující skrze precizně naplněné vytyčené interpretační rámce současnou éru můžu v kóji či mladých lidí trávících hodiny za počítačem anebo v kině. Count me in, Switch.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář